Don Juan - Moliere

Stavovské divadlo

Premiéra: 13.3.2008

Překlad: Svatopluk Kadlec
Režie: Jan Nebeský
Úprava: Daria Ullrichová
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Jana Preková
Hudba: Miloš Orson Štědroň
Dramaturgie: Daria Ullrichová

Don Juan: Miroslav Donutil
Sganarel: Milan Stehlík
Elvíra: Jaromíra Mílová
Don Carlos: Vladislav Beneš
Don Alonzo: Alexej Pyško
Don Luis: Jan Kačer
Žebrák: Alois Švehlík
Karlička: Antonie Talacková
Kačenka: Alena Bazalová
Petřík: Jan Hájek
Pan Neděle: Petr Pelzer

Urvat ze života maximum a užívat bez ohledu na druhé. Nevázat se k nikomu a ničemu. Uznávat jedině ta omezení, která si člověk stanoví sám – a už ani ta ne! Monopol na takový přístup k životu kupodivu nemá jen naše doba. Jeho nositelem je typ, který už v roce 1630 popsal Tirso de Molina ve Španělsku a v roce 1665 jiný velký dramatik – Moliere ve Francii. Od té doby se Don Juan stal námětem bezpočtu zpracování, protože svár, který v sobě nosí, je věčný: je to svár mezi provokováním a pokoušením řádu, který je skrytý a poznatelný jedině skrze víru. Tu ale Juan nemá a víra jeho sluhy je příliš vlažná, než aby jej mohla přesvědčit. Moliere si v této komedii zahrál právě part Sganarella. V této roli mohl nejlépe vyjádřit mučivé pochybnosti sluhy, který dobře ví, že to, co dělá jeho pán, není správné, ale zároveň je příliš slabý na to, aby tomuto arogantnímu, ale uhrančivému postoji dokázal vzdorovat. Jeho poslední slova – „Kde je můj plat?“ – pak výstižně dokládají mělkost této morálky. Trpká komedie psaná prózou je stálicí divadelního repertoáru. Zatímco ještě nedávné inscenace interpretovaly Juana jako nekonvenčního intelektuála, jenž se nechce smířit s falešností a prázdnotou společenských forem a konvencí, dnes si hra žádá novou interpretaci, která bude možná paradoxně bližší té Molierově, když psal o hédonickém dvoře Ludvíka XIV.

Délka představení:2 hodiny 20 minut